Narozen:
2. 9. 1948 v Poděbradech, CZ
 
Studia:
1963 - 1967 SUPŠS v Železném Brodě, The High School of Applied Arts for Glassmaking in Železný Brod, CZ
1967 - 1973  VŠUP, Academy of Arts, Architecture and Design in Prague (atelier of glass profesor Stanislav Libenský), CZ
 
Učitelování:
1974 - 1976 a 1996 - 1997 - Základní školy, Praha  - externí experimentální vyučování, CZ
1997 - 2000  - Základní umělecká škola, Praha 4 - experimantální vyučování, CZ
2000 - 2004  - SUPŠS Kamenický Šenov - Střední umělecko-průmyslová škola sklářská ( design, kreslení, modelování ), CZ
2004 - 2008  - Professor in Toyama City Institute of Glass Art, JPN
2008 - Workshop
Profesorado: Pavel Trnka (Rep. Checa)
Real Fábrica de Cristales se La Granja
Fundación Centro Nacional del Vidrio
San Ildefonso - La Granja (Segovia), ESP
 
Ocenění:
1976 – third prize in the competition organized on the occasion of the International Year of women, CZ
1983 – first prize in the competition connected with the National Station on the B line of the underground railway in the Prague – a glass fountain (fl at glass),
1986 – Diplom-Erfurt, 4. Quadrionnale, DEU
2007 – Gold Prize – "The International Exhibition of Glass Kanazawa 2007", JPN
 
Text:

Pavel Trnka je malíř, sochař a sklářský výtvarník, ale pro jeho tvorbu je důležitý především komplexní základní názor. Ten vychází z přemýšlení nad vztahy nejen v oblasti uměleckého projevu, ale v nejširším a neobecnějším smyslu. Do jeho objektů, kreseb a obrazů se promítá vyhraněná filozofie, vyjádřená těmi nejúspornějšími prostředky. Přitom však jeho tvorba působí při své střídmosti velmi výrazně, protože má svou vnitřní logiku. Je ovšem otevřená novým podnětům, působí na ni důkladné poznání odlišných prostředí. Při

krajním zjednodušení kompozice se v ní prolínají různé významové vrstvy, odpovídající vztahům utvářeným ve vesmíru, v přírodě i ve společnosti. Vycházejí z postupného vývoje naší civilizace i z jejích tisíciletých tradic.
 
Během pobytu v Japonsku se autor inspiroval východní způsobem života či principy jógy, což se promítlo hlavně do jeho obrazů. Každá barva má svůj význam, celková skladba je založená na vyvážení či překrývání tónů, na jemných přechodech i výrazných kontrastech. Některá pole zůstávají stejná, jiná se proměňují, aby tak vznikaly provázané řady či soubory. Lze je vnímat jako vyjádření meditace spojené s východní filozofií nebo jako naznačení významů křesťanských symbolů. Tak se v tvorbě Pavla Trnky propojují vlivy
evropské i japonské kultury, i když je jejich podstata do značné míry odlišná. Vzniká zvláštní souznění a zároveň se utváří lehké napětí.
Umělec ovšem především respektuje přírodní zákonitosti, na jejichž základě se i kultury z různých částí světa, vycházející z rozdílného
vývoje, mohou v základních pocitech přiblížit nebo dokonce ztotožnit. Nejde samozřejmě o nový jev, různé kultury se odedávna
ovlivňují, odlišnými přístupy se pročišťují a vzájemně obohacují.
 
V Trnkově tvorbě dochází k vystižení určitých vesmírných vztahů. Odvíjí s e totiž od myšlenky, že všechno souvisí se vším, že obdobné zákonitosti ovládají nekonečný kosmos i takřka nepostřehnutelné mikrosvěty, celou přírodu a její součásti a také způsob lidského myšlení. Umělec se snaží vystihnout, co je stálé nebo co naopak představuje změnu. V malbě dosahuje absolutně čisté plochy, jakékoliv náznaky gest jsou potlačené. Vyhovuje mu tvar čtverce, který se vlastně narozdíl od uzavřeného a ohraničeného kruhu může rozrůstat do všech stran.
 
Z jeho obrazů vyzařuje zklidnění, radost, každý si může vybrat barevné kombinace, které mu vyhovují, které jsou mu příjemné.
Každá kompozice má svou skrytější či zřejmější symboliku, vyjadřuje různé úrovně představ a vyvolává nálady svými barevnými vztahy.
Jeho projev má vyvolávat optimismus, radost, vnášet harmonii a pozitivní energii do všedního, mnohdy „deštivě“ šedivého života.
Všechny zmiňované obrazy vznikly za pobytu v Japonsku, mnohé tam byly i vystavené. Na diváky působí svou koncentrovaností
a intenzitou výrazu, každý barevný odstín či kombinace má odlišný význam. Kromě vlivu nového prostředí i středoevropské
tradice se do nich promítají zážitky z dětství, budoucí výtvarník již tehdy rád pozoroval přírodu. Navíc měl jedinečnou příležitost
seznámit se s obrazy Františka Kupky. Na Místním národním výboru v Dobrušce totiž v roce 1963 proběhla jeho vzpomínková výstava,
kterou zorganizovala paní Kupková. Soustředila tam obrazy od realistických začátků až k abstrakci dvacátých let. Ty Pavla Trnku fascinovaly jednak svou technickou dokonalostí a jednak obrovskou energií, kterou vyzařovaly.
 
Tento raný zážitek jistě přispěl k tomu, že jeho malba v přeneseném smyslu podporuje či vyvolává určité nálady. Vyjadřuje
harmonii, energii, souvisí s lidským tělem i duchovními hodnotami. Stejná barva doplněná jiným tónem pak ovšem působí úplně
jinak. Obrazy se dají spojovat do různých sestav, je možné je také různě natáčet, čímž se jejich vzájemné působení výrazně mění.
Autor využívá systém příbuzný hudební tvorbě, kdy se z jednotlivých prvků skládá takřka nekonečné množství variací. Přitom však
kompozice není náhodná, má svou přesnou konstrukci. Zároveň si každý může před obrazy představovat co ho napadne. Často vlastně
nejde o dosažení souznění, ale spíš o vystižení dramatických dějů. Pavel Trnka dlouho přemýšlel nad možností univerzálního typu
kompozice pro vystižení různých představ, pro vyjádření rozdílných příběhů. Přitom dospěl ke krajně oproštěné formě, která se stává
přesným zrcadlem obsahu.
 
Základem této výstavy jsou obrazy. Samozřejmě je však nutné se aspoň na okraj zmínit, že s nimi přirozeně souvisejí minimalistické
kresby a také skleněné objekty, vyjadřující nekonečné množství prožitků a jejich proměn. Umělec v nich řeší rafinované
prostorové vztahy, dospívá k dokonalému vyvážení všech prvků s celkem a také v nich dokládá, že se stále víc smazávají hranice mezi
volným a užitým výtvarným projevem.
 
Jiří Machalický
kurátor Muzeum Kampa, Praha
2009
text pro výstavu  "Fenomén barva"/ "Phenomenon Colour"
obrazy, sklo/ paintings, glass
v galerii Havelka